odjakživa mě přitahovala obdivuhodná zručnost a trpělivost uchovaná ve stopách našich předků – předmětech, které sice ztratily své majitele, často vyžité, ale dodnes nesoucí hrdě svoje vzácné příběhy. i když sbíraní starých původních krojů se věnujeme už více než šestnáct let, k magickému světu koutních plachet jsem se přiblížila až po narození mé dcerky emílie. jaksi mě tento nesmírně výjimečný fenomén historie mateřství na slovenku obcházel. na den kdy jsem koutní plachtu viděla poprvé nikdy nezapomenu. ještě v ten den jsem začala pátrat po její funkci, významu a symbolice výšivek. ani návštěvy archívů, práce s monografiemi a staršími knihami mě však neposunuly o moc dále. pomalu jsem začala chápat, že kútnice, jak se těmto vzácným plachtám určeným na ochranu matky a novorozence říkalo, jsou dodnes opředené rouškou tajemství. až rozhovory s etnografkami, dulami a nejstarší žijící generací přinesly vytoužený zlomek poznání v této oblasti.

když jsem vyjádřila touhu najít jednu zblouděnou kútnici do mé sbírky, kolega, zkušený sběratel krojů mi řekl, že v dnešní době to bude velmi těžké. přiznal, že za desítky let co se věnuje výzkumu v teréně se setkal s celkem čtyřmi kútnicami. usínala jsem tehdy s myšlenkou, že někde na mě jedna určitě čeká a i kdyby jsem ji měla objevit na konci života, bude to sát za čas strávený hledáním. ani ne za týden si mě našla sama. na bazaru ji jedna paní prodávala v domnění, že je to jen z jedné strany vyšitý ubrus nebo starý přehoz na postel. s radostí mi povyprávěla o jejím původu, bylo to totiž dědictví po její mamince, která tento kousek krásně vyšité koutní plachty získala od svých předků. stal se malý zázrak. najednou jsem byla majitelkou nejen více jak sto padesáti leté koutní plachty z hornej vsi pri partizánskom, stala jsem se i nositelkou odpovědnosti vrátit kútnici zasloužený zájem lidí, kteří o její existenci a významu doposud nikdy neslyšeli. dívala jsem se na svoji nádherně červenou přízí vyšitou lněnou koutní plachtu, která určitě zažila hodně dětského křiku a smíchu a o několik hodin později jsem ji už rozprostírala před lenku a miriam, majitelky a dizajnérky ze slovenské značky mile.

po pár minutách byly obě vtáhnuté do světa let minulých. aby jsem byla konkrétní do konce devatenáctého století, protože právě tehdy ve většině míst na slovensku tradice využívání koutních plachet navždy zanikla. avšak tehdy jsme s děvčaty z mile ani netušily jaká dlouhá a neskutečné krásná bude naše společná cesta. už tehdy jsme si uvědomovaly, že se pouštíme do výjimečné spolupráce, jelikož v centru našeho úsilí bylo navázat na výsek magického aspektu mateřství v minulosti na území slovenska, současně přinést moderní, pohodlnou, kvalitní spolupráci, která se nevymyká minimalismu a praktickému charakteru mile.

předtím než jsme se pustily do střihů, hledání nejvhodnějších materiálů a lidí, které jsme přizvaly později do týmu, snažily jsme se získat co nejvíce poznatků, obsáhnout všechnu tu krásu, kterou koutní plachty s sebou nesly. na území slovenska se této obřadní, zároveň reprezentativní textílii v tradičním rolnickém prostředí věnovala v minulosti velká pozornost. koutní plachta symbolizovala sílu ženy. věřilo se, že poskytuje ochrannou ruku nad životem, který matka dala tomuto světu. ve vlákně kútnice byla zachycená nekonečná touha po jistotě, radosti a blahobytu, v ochranných symbolech jejich červených výšivek proudila energie, bránící matku i dítě před negativními nástrahami. odjakživa byla koutní plachta spojována s magickou ochranou ženy i dítěte před zlými silami, uřknutím a působením negativních myšlenek. z barevnosti převládala ve výzdobě červená barva s ochranným účinkem s motivy srdce a kohouty jako symboly plodnosti, stylizované květy a hvězdice.

praktická a magická funkce koutních plachet se vázala na rituál, který v minulosti probíhal ihned po porodu, kdy byla zavěšená nad postel a zapíchnuté do ní byly jehly, špendlíky, hřebíčky a do vádzky (magického – purifikačního obřadu ukončení izolace po šestinedělí) zpoza ní matky s dítětem nevycházely.

plachta chránila ženu a dítě před kontaktem s ostatními čeleny rodiny (nemocemi), současně poskytovala soukromí a klid. jak jsem se snažila zjistit, zda něco podobné zaznamenali i jiné evropské země ve své historii mateřství, dodnes jsem nenarazila na podobný fenomén. kútnica byla však na mnohých místech slovenska využívaná i na jiné účely, například když žena prožívala hluboký smutek a hledala v jejím vláknu oporu. když nesla nepřekonatelnou bolest i tehdy ji kútnica poskytla úlevu. na některých místech slovenska dokonce žena, která pociťovala přicházející smrt, zabalila se do své koutní plachty a v pokoji a jejím objetí, ve vzpomínce na nejkrásnější období, když v její ochraně tlouklo její srdce co nejblíže k srdci potomka, nechala to svoje doznít. v některých částech slovenska kútnicou dokonce zakryli těžce umírající ženu, aby ji odebrala bolest tak jako při porodu anebo ji dali do rakve, aby ji provázela na poslední cestě.

v době naší spolupráce s dizajnérkami z mile jsme pro naší línii z původní zachráněné kútnice přebraly ojedinělý motiv větvičky, symbolizující štěstí a lásku v novém životě, tak jako u miminka tak i u maminky. východiskem byla pro nás snaha přinést nejen kousek oblečení, které ponese odkaz projevu úcty našim prastarým matkám. čistými liniemi, střihem a materiálem jsme chtěly vytvořit pocit, kdy je žena svobodná, kdy si užívá čas sama se sebou a přitom ve společnosti nového člena, který se na tomto světe ocitl díky její síle.

věříme, že v naší kolekci prožijete vzácné chvíle plné radosti a lásky.

tamara šimončíková heribanová